Bruntálský zámek

Po roce 1318 spadalo město do opavského knížectví a po jeho rozdělení v roce 1377 do knížectví krnovského. Roku 1474 získal město do zástavy původem slezský rod pánů z Vrbna, konkrétně Jan z Vrbna, šlechtic, který se rozhodl získat bruntálské majetky pro svou rodinu. Ve sporech Jiřího z Poděbrad s katolickou vzpurnou šlechtou a uherským králem Matyášem Korvínem stál zprvu na Jiříkově straně, ale později několikrát změnil stranu a nakonec proti němu Korvín uspořádal trestnou výpravu (1474), během níž byl Bruntál i s okolím zpustošen. Jan se podřídil a mohl si Bruntálsko v držbě ponechat. Založil zde městský hrad a začal plánovitě budovat Bruntál jako své sídelní město, v čemž pokračovali i jeho synové. Krnovsko-opavská kněžna Barbora Krnovská nebyla jakožto zeměpaní schopna bruntálské panství vyplatit ze zástavy a tak jej nakonec roku 1506 se souhlasem svého spoluvladaře, Jiřího ze Šelenberka, definitivně předala pánům z Vrbna do dědičného vlastnictví. Ti dosáhli vymazání panství z krnovských zemských desk a přešli pod vládu knížat opavských (1523). Bruntál se tak opět navrátil do Opavska. 

Bruntálští z Vrbna dosáhli postupně významných postů na Opavsku i Moravě a zasloužili se o architektonický a hospodářský rozvoj panství. Pro město samotné však jejich vláda znamenala postupně ztrátu privilegií, omezování svobod a zvyšování poddanských povinností. Nespokojenost měšťanů vyústila roku 1556 ve vzpouru a soudní žalobu na vrchnost u opavského zemského soudu, jež pro měšťany skončila špatně: byli potrestáni a Bruntál ztratil většinu výsad svobodného horního města. 

Za Bernarta z Vrbna se během 60. let 16. století město stalo úplně protestantským (luteránským), byla tu zřízena mj. i tiskárna, kde se vydávala náboženská literatura, a to v češtině. Poslední vrbenský pán Bruntálska, Jan mladší Bruntálský z Vrbna, se tu mezi lety 1617–20 neúspěšně pokusil zavést kalvinismus. 

 

Jeho dnešní podoba je výslednicí pět století probíhajícího historického a stavebního vývoje, Původní tvrz u městských hradeb byla koncem 16.století přestavěna v renesanční zámek originálního půdorysu tvaru kruhové výseče s patrovými arkádami na nádvoří a hodinovou věží . Do dnešní barokní podoby byl zámek upraven architektem F. A. Neumannem v letech 1766-1771. V 19. a počátkem 20. století byl dále upravován. Nejhodnotnější interiéry zámku jsou zpřístupněny veřejnosti: zámeckou expozici tvoří kaple v přízemí a sály 1. patra zámku, zdobené rokokovými nástěnnými malbami mimořádné kulturní hodnoty a vybavené původním mobiliářem z 18. až počátku 20. století. Pozoruhodná je i zámecká galerie s díly italských, holandských, vlámských a německých mistrů 16. - 18. století ze sbírek velmistrů Řádu německých rytířů a zámecká knihovna. 

V sálech nejstarší části zámku v tzv. Starém paláci z 13.století jsou zpřístupněny dvě stále muzejní expozice: Příroda Bruntálska a Řemeslo má zlaté dno - řemesla a živnosti bruntálského regionu. 

Další původně hospodářské prostory (kuchyň, komory, sklady, konírna) v přízemí zámku jsou využívány jako výstavní sály, kde jsou instalovány krátkodobé výstavy z vlastních sbírek muzea i sbírek jiných subjektů. 

Z průjezdu hlavního vchodu zámku je přístupná vstupní historická expozice a prodejna upomínkových předmětů a literatury. 

Zámek obklopuje rozsáhlý pravidelný i krajinný park se sochami, objektem salla tereny, zbytky městských hradeb, baštami a jezírkem. Reprezentační sály zámecké expozice jsou využívány ke konání koncertů, divadelních představení, svatebních obřadů a jiných kulturních a společenských počinů; další kulturní a společenské akce jsou pořádány i na zámeckém nádvoří a v parku. 

Zámek je sídlem regionálního Muzea v Bruntále, které zde má odborná pracoviště a veřejnou muzejní knihovnu. 

 
 

 

Balon160x600

Kosarna

Kosárna Karlovice

 

Podle datace na kabřinci byl objekt postaven v roce 1600,v průběhu doby trvání hamrů (1645-1725) patřil objekt ke stavu knížecí Horní hamerní hutě. Po zrušení železáren objekt koupil a zvětšil kosař Jan Michal Hartel, který zde vyráběl i drát a nářadí. Rodině Hartlů s menšími přestávkami patřil až do roku 1812 do prodeje kosárny revírníku ŘNŘ Janu Heinrichovi. V roce 1845 byla kosárna prevedena do vlastnictví Josefě Langrové, majitelce sousedního mlýna. V roce 1898 přešel areál do rukou mlynáře Antona Franka, který ji také pronajímal (v roce 1921 zde bydlely rodiny koláře, dělníka na pile a kočího). Rodina Frankových vlastnila kosárnu až do roku 1945, kdy byla přidělena Josefu a Jarmile Pelánovým. V roce 1974 areál zakoupilo Okresní vlastivědné muzeum v Bruntále pro rekreaci, ale jeho mimořádné stavební a památkové hodnoty mu předurčili úlohu muzea s expozicemi venkovského bydlení a lesnictví. 

Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Jedná se o jediný zachovaný objekt pro oblast kdysi typické architektury. Z dalších budov v areálu se dochoval zděný chlév a ke špýcharu byla přistavena stodola. Součástí je i zahrada. 

Adresa: 792 23 Karlovice ve Slezsku čp. 146 

Telefon: 554 744 077 (rezervace) 

E-mail: kosarna@mubr.cz 

Web: Kosarna 

Otevírací doba: 

Duben - říjen úterý - neděle 9:00-17:00 hod 

listopad - březen pouze na objednávku 

ve státní svátky otevřeno 

Vstupné: 

Plné 160,- Kč, snížené 80,- Kč 

slevy: držitelé karty EUROBEDS, ISIC, IYTC (Alive), ITIC - snížené 

Volný vstup na karty: Asociace muzeí a galerií ČR, Národní památkový ústav 

Prohlídka s průvodcem. 

Délka prohlídky: 40 minut

 

Celý článek