Historie

Město nazývané „perlou Jesenicka“ pro svou překrásnou přírodní polohu – leží na soutoku horských říček Staříče a Bělé, kudy procházejí i cesty, které jej spojují přes Ramzovské a Červenohorské sedlo s okolním světem. Soutok obou těchto řek tu vytvořil rozlehlá štěrkoviště, jež přiměla první zdejší osadníky kolem r. 1260, aby začali městu říkat Frývaldov (frei vom Walde).

Zprvu tu vznikla ves a krátce potom i město, uváděné poprvé r. 1267. Už kolem r. 1290 bylo střediskem vikbildu, správního okrsku 10 vsí, v nichž městský fojt vykonával hrdelní právo. Opěrným bodem města bez hradeb byl hrad. Počátkem 14. století město velice trpělo nájezdy loupeživých rytířů a právě z té doby (1326) se datují důležité zmínky o hamrech v blízkosti města, jichž bylo 13. Lze se domnívat, že šlo o výrobu železa dobré jakosti, protože podle dvou zpráv z konce 14. století se prodávalo v Anglii. S poklesem těžby rudy zanikly i hamry včetně hornických vsí a počátkem 15. století se tu kulo železo jen na dvou místech.

V tu dobu byl městským fojtem Hynek Mušín, který byl pro své sympatie k husitství zbaven fojtství. Nový rozmach těžby nejen železné rudy, nýbrž i zlata a stříbra vynesl městu r.1506 horní statut a stalo se dokonce majetkem evropsky známé podnikatelské firmy Fuggerů z Augšpurku. Ta, když rudné bohatství vytěžila, prodala město i s okolními vesnicemi r. 1547 zpět biskupství vratislavskému. V Jeseníku sídlil vrchnostenský úředník, spravující do r. 1848 oblast od Mikulovic až po Ramzovou a Filipovice. Vidina horního podnikání se ještě v 16. století rozplynula a město se chopilo skromnějšího, ale trvalejšího zdroje výživy – plátenictví. Zejména předměstí Svoboda bylo zabydleno přadláky a pláteníky, kteří hotové výrobky vyváželi do celé Evropy i nově objevených zámořských osad. Řemeslnický ráz města potvrzují i četné cechovní řády, udělené městu na rozhraní 16. a 17. století..

Rozvoj města

Obchodních cest přes Vídeň využil r. 1822 místní podnikatel Adolf Rayman, který získal u vídeňského bankovního domu Regenhart velký úvěr a založil v Jeseníku manufakturu, jež si výrobou jemného prádla vydobyla dobré jméno v Evropě i zámoří. Spojená firma Regenhart – Rayman postupně pohltila menší konkurenty ve městě a zavedením strojového předení a tkaní i novými metodami chemického bělení v něm získala monopolní postavení.

 

Druhou význačnou osobností, která na sklonku feudálního období vtiskla městu svůj punc, byl Vincenz Priessnitz (1799–1851), který svou vodoléčbou získal v celé Evropě i v Americe nevídanou popularitu. Do Gräfenberku nad Jeseníkem, kde zbudoval řadu lázeňských objektů,

přitahoval především šlechtice, kteří přinášeli místnímu obyvatelstvu nejen vítaný příjem, nýbrž i mnohá prospěšná kulturní zařízení (historie lázní).

Vlakovým spojením podstatně zesílil turistický ruch, cílevědomě pěstovaný od r. 1881 Moravskoslezským sudetským horským spolkem (MSSGV). Od značení turistických tras, vydávání map a vlastního časopisu „Altvater“ přechází postupně spolek i k náročnějším činnostem – stavbám horských chat či rozhleden. Přičiněním frývaldovské sekce byla takto v roce 1899 postavena na vrcholu Zlatého chlumu (875 m) nad městem 26 m vysoká kamenná rozhledna, která dostala název Freiwaldauer Warte (Frývaldovská stráž). Stále rostoucímu počtu návštěvníků poskytovalo vítané osvěžení místní koupaliště (1882) i zlepšené ubytování v novém hotelu U koruny (1890), dnes hotel Jeseník. Bydlení ve městě zpříjemnilo zavedení plynu (1900) a elektrifikace (1920). O protipožární ochranu se staral od r. 1871 hasičský sbor. Čilý hospodářský ruch podporovaly peněžní instituce, a to záloženský spolek (1865) a městská spořitelna (1872). Spolkový život, odezíráme-li od střeleckého spolku, jehož začátky patří 16. století, se začal rozvíjet až po r. 1850. Skromné spolkové snahy se omezovaly zprvu na podpůrné cíle, pěstování zpěvu a tělesných cvičení. První jesenické noviny se objevily r. 1874 (Volksfreund) a měly katolický charakter, zatímco jejich liberální protiváha (Mährisch-slesische Presse) se ukázala teprve r. 1883.

20. století

První světová válka stála Jeseník 185 mrtvých, ale ani tato žeň smrti neudusila ducha velkoněmeckého nacionalizmu, jemuž přály zejména měšťanské vrstvy. Vznik československého státu přijaly tyto skupiny obyvatelstva s obavami, zejména když při prvních volbách r. 1919 zvítězila sociální demokracie. Když však k zásadnímu sociálnímu zvratu nedošlo, smířila se německá buržoazie na čas s novou skutečností. I frývaldovská stávka se střelbou do dělnictva ji přesvědčila, že v Československu k revolučním změnám nedojde. Nástup hitlerismu našel v místním obyvatelstvu nadšenou odezvu, vrcholící okupací Sudet německou armádou počátkem října 1938. Výsledek druhé světové války je však přesvědčil, že podlehlo falešným iluzím.

Květnem 1945 začala nová epocha v dějinách města za zcela změněných národnostních a sociálních podmínek. Demokratický systém, který měl navázat na tradice první republiky, vystřídal po únoru 1948 nástup nového totalitního, tentokrát komunistického režimu. Ten se na vzhledu města podepsal ponejvíce téměř nulovou údržbou historického dědictví, které vzhledem k jeho německému původu neměli noví vládci nikterak zachovávat či rozvíjet. Tak zaniklo nebo bylo necitlivě zničeno mnoho kulturních památek, domů a staveb, které nahradily uniformní panelové domy a to dokonce přímo na náměstí. Jaké hrůzy však mělo jeho působení na morální stav společnosti a výchovu už od školních let, zhodnotí snad až budoucí generace.

Poválečná historie

Dne 1.7.1960 se doposud samostatný okres Jeseník v rámci dělení územního uspořádání začlenil do okresu Šumperk.

Revoluci v listopadu 1989 přivítali proto občané města rovněž s nadšením a na tradičním místě, kterému vrátili původní název – Masarykovo náměstí. Od r. 1990 pak ve městě začíná probíhat důsledné odstátňování majetku a v průběhu malé a velké privatizace tak podniky získávají nový, většinou soukromý charakter. Pomalu se začíná měnit i tvář města, během krátké doby vyrostlo mnoho nových obchodů, podniků malých, středních i větších a jsou navazovány opět vztahy s původním obyvatelstvem, které přes nespornou vinu svých předků na Jesenicko nikdy zcela nezapomnělo. i s jeho pomocí postupně dochází k obnově nebo záchraně některých památek (komplex poutního místa Panny Marie Pomocné ve Zlatých Horách, Městské muzeum v Javorníku v Dittersově domě, pamětní desky významným osobnostem ap.). V r. 1993 byla zcela nově zrekonstruována bývala klášterní kaple, která dnes

slouží široké veřejnosti jako koncertní a výstavní síň, dokončeny některé významné projekty (nový vstup do nemocnice, domov důchodců) a mnoho veřejných staveb dostává nový kabát.

Z městských kronik zpracovala: Jarmila Josefíková