Rod Kleinů
Kleinové jsou známá podnikatelská rodina, pocházející z Loučné nad Desnou. Největší slávy dosáhli v 19. století budováním železničních tratí v Rakousku-Uhersku, s využitím železáren v Sobotíně. Několik členů rodu bylo za své zásluhy povýšeno do šlechtického stavu.
Prvním známým členem rodiny je Hans Georg Klein, domkář. Tomu se 8. ledna 1756 narodil v Přemyslově (část Loučné nad Desnou) syn Johann Friedrich Klein. Johann byl pouhým statkářem, který si příležitostně vydělával obchodováním se střelným prachem (pro generála Laudona). Oženil se v pokročilém věku v roce 1790 s Marií Elizabetou Hamplovou. Narodilo se jim celkem devět dětí, z nichž šest bratrů přežilo do dospělosti. V roce 1815 získal Johann Friedrich zakázku na přeměnu jihozápadního úbočí Petrova v Brně.
Bratři Kleinové
Josef Engelbert Klein (1792-1835). Nejstarší z bratrů, převzal po otci obchod se střelným prachem, později působil jako stavitel vodních děl. Nezdědil nadání pro finančnictví a zadlužil se, jeho závazky převzal bratr Franz. Zemřel na tuberkulózu.
Franz Klein (1794-1855). Vůdčí osobnost rodiny. Již kolem let 1813-1814 získal první zakázky jako architekt, rychle se stal uznávanou hlavou rodiny a manažerem společných podniků. V roce 1825 se oženil v Brně s Františkou Hildebrandtovou; Brno se stalo jeho celoživotním sídlem, později byl jmenován čestným občanem města. Po smrti bratrů Josefa a Engelberta zdědil značné jmění, o které se rozdělil s mladšími bratry. V roce 1844 zakoupil panství Loučná nad Desnou, odkud pocházel, v roce 1843 získal prestižní parcelu na náměstí v Brně, kde nechal vybudovat rodinné sídlo – Kleinův palác. V roce 1865 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1873 byl povýšen mezi svobodné pány s přídomkem von Wiesenberg (z Loučné nad Desnou). Zemřel v 55 letech při inspekci trati z Bohumína do Osvětimi. Jeho potomci tvoří vízmberskou (loučenskou) větev rodu.[1]
Engelbert Klein (1797-1830). Jako první z rodiny podnikal ve stavebnictví (jako stavitel silnic). Jako jediný z bratrů zůstal svobodný. Spolu se starším bratrem Josefem zemřel v roce 1830 na tuberkulózu.
Libor Klein (1803-1848). Narodil se v Salisově u Zlatých Hor, kde otec koupil pozemek a vystavěl dům. Hodně cestoval (např. do Ameriky, Ruska). Jeho potomci žijí dodnes.
Albert Klein von Wiesenberg (1807-1877). Na rozdíl od starších bratrů získal vzdělání (absolvoval vyšší gymnázium v Brně). Prokázal obchodní nadání a tak brzy vstoupil do rodinného podniku, kde se věnoval finanční stránce. Angažoval se také v politice, v roce 1863 se stal poslancem říšského sněmu. Za své zásluhy byl v roce 1858 povýšen do šlechtického stavu, v roce 1864 do stavu rytířského a konečně v roce 1872 dědičně do stavu svobodných pánů s přídomkem von Wiesenberg. Po smrti bratra Franze byl správcem sobotínských železáren. V roce 1866 koupil velkostatek Jindřichov ve Slezsku, zdržoval se však většinou v Praze. Zemřel v roce 1877 v Sobotíně. Jeho potomci představují sobotínskou větev rodu, spolu se svým předkem byli pohřbeni v místní hrobce (v roce 1999 byly jejich ostatky přemístěny do místního kostela).
Hubert Klein (1811-1856). Za svůj domov si vybral Brno. Byl velkým mecenášem umění, podobně jako Engelbert.
Potomci
František II. Klein von Wiesenberg (1824-1882), syn Franze Kleina. Převzal po otci a strýci správu sobotínských železáren. Roku 1865 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Wiesenberg, v roce 1873 do stavu svobodných pánů. Jako baron Klein ovlivnil řadou příspěvků oblast Jeseníků (baronská cesta s vyhlídkou nad Sobotínem, chata Františkova myslivna na hřebeni Jeseníků, dar oltářního obrazu pro dnes neexistující kapli na Vřesovou studánku). V roce 1849 se oženil ve Vídni s Leopoldinou Hauptman.
František III. Klein von Wiesenberk (1851-1930), vnuk Franze Kleina, syn Františka II. Kleina, známý jako baron Klein.
Friedrich (Bedřich) Klein von Wisenberg (1850-1915), syn Alberta Kleina. Přestavoval zámek v Sobotíně.
Albert II. Klein von Wisengerg (1842-1870), syn Alberta Kleina. Zakoupil v roce 1868 velkostatek Jindřichov ve Slezsku, v roce 1870 přikoupil statek osoblažský.
Adalbert Klein von Wisenberg (1896-1959), vnuk Alberta Kleina, syn Friedricha. Převzal správu jindřichovského panství, o které rodina přišla při konfiskaci v roce 1945. Zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem.
Podnikatelské aktivity
Někdy v letech 1813-1814 získal Franz Klein místo zahradníka v zámeckém parku v Lednici, spolu s ním přišli i bratři Josef a Engelbert. Bratrům byly svěřovány různé zakázky, zejména vodní stavby. Významná byla také jejich úprava zámeckého parku ve Veselí nad Moravou. Jejich dílo v Lednice bylo natolik zdařilé, že vyvolalo vlnu dalších zakázek (vodní a silniční stavby, parkové úpravy atd.).
V roce 1836 získala c. k. privátní společnost Severní dráha císaře Ferdinanda první koncesi na lokomotivní dráhu v Rakousku a bratři Kleinové byli první, kdo se na tuto neznámou půdu odvážili Od tohoto roku se jejich podnikání téměř výhradně na stavbu železničních tratí. První postavili v roce 1837 (Vídeň – Gänserndorf), v průběhu svého působení vybudovali na 3500 km železničních tratí v Českých zemích, Rakousku, Německu, Polsku a Rumunsku. K nejvýznamnějším budovaným úsekům patřila trasa Praha – Olomouc, dokončená v roce 1845 pod vedením Jana Pernera.
V roce 1847 uzavřeli žijící bratři Kleinové smlouvu o společném podnikání – vznikla firma Gebrüder Klein, v níž měl rozhodující podíl Franz. Tato firma se pak podílela na dalším budování železničních tratí.
Po smrti Alberta se nepodařilo podniky rodiny Kleinů dále rozvíjet. Více než 20 potomků rodiny zvolilo rozmařilý život zbohatlé šlechty.
Stavitelé železnic
Úseky železničních tratí na území ČR, na jejichž vystavění se podíleli bratři Kleinové
Firma bratří Kleinů stála u počátku budování železničních tratí na území rakousko-uherské monarchie. První úsek železniční trati, z Vídně do Gänserndorfu, vybudovali již v roce 1837. V následujících letech pak stavěli nebo se podíleli na stavbě těchto železničních tratí:
1837-1838 Vranovice – Brno, součást Severní dráhy císaře Ferdinanda
1840-1841 Spytihněv – Přerov, součást Severní dráhy císaře Ferdinanda
1842-1845 Praha – Olomouc, součást Severní státní dráhy
1843-1845 Blansko – Česká Třebová, součást Severní státní dráhy
1845-1851 Praha – Děčín, součást Severní státní dráhy
1853-1855 Ostrava – Opava, součást Severní dráhy
1854-1859 Terst – Lublaň
1856-1857 Pardubice – Liberec, Jihoseveroněmecká dráha
1856-1858 Vídeň – Linec, Dráha císařovny Alžběty
1859-1862 Praha-Smíchov – Cheb, Česká západní dráha
1866-1870 Plzeň – České Budějovice – Vídeň, Dráha císaře Františka Josefa
1867-1870 Dráha arcivévody Karla Ludwiga v Haliči
1867-1870 St. Valentin – Tarvissio, Dráha korunního prince Rudolfa
1870-1871 Ostrava – Frýdlant nad Ostravicí
1870-1871 Zábřeh na Moravě – Sobotín
1872-1873 Šternberk – Šumperk – Hanušovice – Lichkov
Celkově vystavěla firma bratří Kleinů přes 3500 km železničních tratí, tedy asi třetinu všech tratí v monarchii. Společně s tím vybudovali řadu nádraží, tunelů, mostů a viaduktů, z nichž některé se jako technické památky zachovaly do dneška.
Kleinové jsou známá podnikatelská rodina, pocházející z Loučné nad Desnou. Největší slávy dosáhli v 19. století budováním železničních tratí v Rakousku-Uhersku, s využitím železáren v Sobotíně. Několik členů rodu bylo za své zásluhy povýšeno do šlechtického stavu.
Prvním známým členem rodiny je Hans Georg Klein, domkář. Tomu se 8. ledna 1756 narodil v Přemyslově (část Loučné nad Desnou) syn Johann Friedrich Klein. Johann byl pouhým statkářem, který si příležitostně vydělával obchodováním se střelným prachem (pro generála Laudona). Oženil se v pokročilém věku v roce 1790 s Marií Elizabetou Hamplovou. Narodilo se jim celkem devět dětí, z nichž šest bratrů přežilo do dospělosti. V roce 1815 získal Johann Friedrich zakázku na přeměnu jihozápadního úbočí Petrova v Brně.
Bratři Kleinové
Josef Engelbert Klein (1792-1835). Nejstarší z bratrů, převzal po otci obchod se střelným prachem, později působil jako stavitel vodních děl. Nezdědil nadání pro finančnictví a zadlužil se, jeho závazky převzal bratr Franz. Zemřel na tuberkulózu.
Franz Klein (1794-1855). Vůdčí osobnost rodiny. Již kolem let 1813-1814 získal první zakázky jako architekt, rychle se stal uznávanou hlavou rodiny a manažerem společných podniků. V roce 1825 se oženil v Brně s Františkou Hildebrandtovou; Brno se stalo jeho celoživotním sídlem, později byl jmenován čestným občanem města. Po smrti bratrů Josefa a Engelberta zdědil značné jmění, o které se rozdělil s mladšími bratry. V roce 1844 zakoupil panství Loučná nad Desnou, odkud pocházel, v roce 1843 získal prestižní parcelu na náměstí v Brně, kde nechal vybudovat rodinné sídlo – Kleinův palác. V roce 1865 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1873 byl povýšen mezi svobodné pány s přídomkem von Wiesenberg (z Loučné nad Desnou). Zemřel v 55 letech při inspekci trati z Bohumína do Osvětimi. Jeho potomci tvoří vízmberskou (loučenskou) větev rodu.[1]
Engelbert Klein (1797-1830). Jako první z rodiny podnikal ve stavebnictví (jako stavitel silnic). Jako jediný z bratrů zůstal svobodný. Spolu se starším bratrem Josefem zemřel v roce 1830 na tuberkulózu.
Libor Klein (1803-1848). Narodil se v Salisově u Zlatých Hor, kde otec koupil pozemek a vystavěl dům. Hodně cestoval (např. do Ameriky, Ruska). Jeho potomci žijí dodnes.
Albert Klein von Wiesenberg (1807-1877). Na rozdíl od starších bratrů získal vzdělání (absolvoval vyšší gymnázium v Brně). Prokázal obchodní nadání a tak brzy vstoupil do rodinného podniku, kde se věnoval finanční stránce. Angažoval se také v politice, v roce 1863 se stal poslancem říšského sněmu. Za své zásluhy byl v roce 1858 povýšen do šlechtického stavu, v roce 1864 do stavu rytířského a konečně v roce 1872 dědičně do stavu svobodných pánů s přídomkem von Wiesenberg. Po smrti bratra Franze byl správcem sobotínských železáren. V roce 1866 koupil velkostatek Jindřichov ve Slezsku, zdržoval se však většinou v Praze. Zemřel v roce 1877 v Sobotíně. Jeho potomci představují sobotínskou větev rodu, spolu se svým předkem byli pohřbeni v místní hrobce (v roce 1999 byly jejich ostatky přemístěny do místního kostela).
Hubert Klein (1811-1856). Za svůj domov si vybral Brno. Byl velkým mecenášem umění, podobně jako Engelbert.
Potomci
František II. Klein von Wiesenberg (1824-1882), syn Franze Kleina. Převzal po otci a strýci správu sobotínských železáren. Roku 1865 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Wiesenberg, v roce 1873 do stavu svobodných pánů. Jako baron Klein ovlivnil řadou příspěvků oblast Jeseníků (baronská cesta s vyhlídkou nad Sobotínem, chata Františkova myslivna na hřebeni Jeseníků, dar oltářního obrazu pro dnes neexistující kapli na Vřesovou studánku). V roce 1849 se oženil ve Vídni s Leopoldinou Hauptman.
František III. Klein von Wiesenberk (1851-1930), vnuk Franze Kleina, syn Františka II. Kleina, známý jako baron Klein.
Friedrich (Bedřich) Klein von Wisenberg (1850-1915), syn Alberta Kleina. Přestavoval zámek v Sobotíně.
Albert II. Klein von Wisengerg (1842-1870), syn Alberta Kleina. Zakoupil v roce 1868 velkostatek Jindřichov ve Slezsku, v roce 1870 přikoupil statek osoblažský.
Adalbert Klein von Wisenberg (1896-1959), vnuk Alberta Kleina, syn Friedricha. Převzal správu jindřichovského panství, o které rodina přišla při konfiskaci v roce 1945. Zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem.
Podnikatelské aktivity
Někdy v letech 1813-1814 získal Franz Klein místo zahradníka v zámeckém parku v Lednici, spolu s ním přišli i bratři Josef a Engelbert. Bratrům byly svěřovány různé zakázky, zejména vodní stavby. Významná byla také jejich úprava zámeckého parku ve Veselí nad Moravou. Jejich dílo v Lednice bylo natolik zdařilé, že vyvolalo vlnu dalších zakázek (vodní a silniční stavby, parkové úpravy atd.).
V roce 1836 získala c. k. privátní společnost Severní dráha císaře Ferdinanda první koncesi na lokomotivní dráhu v Rakousku a bratři Kleinové byli první, kdo se na tuto neznámou půdu odvážili Od tohoto roku se jejich podnikání téměř výhradně na stavbu železničních tratí. První postavili v roce 1837 (Vídeň – Gänserndorf), v průběhu svého působení vybudovali na 3500 km železničních tratí v Českých zemích, Rakousku, Německu, Polsku a Rumunsku. K nejvýznamnějším budovaným úsekům patřila trasa Praha – Olomouc, dokončená v roce 1845 pod vedením Jana Pernera.
V roce 1847 uzavřeli žijící bratři Kleinové smlouvu o společném podnikání – vznikla firma Gebrüder Klein, v níž měl rozhodující podíl Franz. Tato firma se pak podílela na dalším budování železničních tratí.
Po smrti Alberta se nepodařilo podniky rodiny Kleinů dále rozvíjet. Více než 20 potomků rodiny zvolilo rozmařilý život zbohatlé šlechty.
Stavitelé železnic
Úseky železničních tratí na území ČR, na jejichž vystavění se podíleli bratři Kleinové
Firma bratří Kleinů stála u počátku budování železničních tratí na území rakousko-uherské monarchie. První úsek železniční trati, z Vídně do Gänserndorfu, vybudovali již v roce 1837. V následujících letech pak stavěli nebo se podíleli na stavbě těchto železničních tratí:
1837-1838 Vranovice – Brno, součást Severní dráhy císaře Ferdinanda
1840-1841 Spytihněv – Přerov, součást Severní dráhy císaře Ferdinanda
1842-1845 Praha – Olomouc, součást Severní státní dráhy
1843-1845 Blansko – Česká Třebová, součást Severní státní dráhy
1845-1851 Praha – Děčín, součást Severní státní dráhy
1853-1855 Ostrava – Opava, součást Severní dráhy
1854-1859 Terst – Lublaň
1856-1857 Pardubice – Liberec, Jihoseveroněmecká dráha
1856-1858 Vídeň – Linec, Dráha císařovny Alžběty
1859-1862 Praha-Smíchov – Cheb, Česká západní dráha
1866-1870 Plzeň – České Budějovice – Vídeň, Dráha císaře Františka Josefa
1867-1870 Dráha arcivévody Karla Ludwiga v Haliči
1867-1870 St. Valentin – Tarvissio, Dráha korunního prince Rudolfa
1870-1871 Ostrava – Frýdlant nad Ostravicí
1870-1871 Zábřeh na Moravě – Sobotín
1872-1873 Šternberk – Šumperk – Hanušovice – Lichkov
Celkově vystavěla firma bratří Kleinů přes 3500 km železničních tratí, tedy asi třetinu všech tratí v monarchii. Společně s tím vybudovali řadu nádraží, tunelů, mostů a viaduktů, z nichž některé se jako technické památky zachovaly do dneška.