Pelhřimovy

Ves Pelhřimovy u Slezských Rudoltic byla po odsunu původních německých obyvatel srovnána se zemí a zanikla. Zbyly z ní dvě chalupy a gotický kostel sv. Jiří se hřbitovem. Jde o gotický kostel z 15. století.

Kostelík leží uprostřed zbytků základů zaniklé obce Pelhřimovy. Přímo proti kostelu stávala i tvrz, nedaleko kostela je zchátralý hřbitov plný ležících poničených náhrobků. O opravu kostela se snaží Hnutí Duha Jeseníky.

Základní informace

Pelhřimovy (německy Mährisch Pilgersdorf) jsou bývalá obec, katastrální území a téměř zaniklá vesnice v okrese Bruntál, ležící na jihu moravského Osoblažska podél hranice s Polskem. Dnes jsou Pelhřimovy jedním z katastrálních území obce Slezské Rudoltice a zároveň základní sídelní jednotkou. Jelikož již nemají status části obce, lze o nich, v souladu se starou definicí, mluvit jako o místní části. Ze zástavby dodnes existují dva obytné domy a opravovaný kostel

Historie

První doložená písemná zmínka o Pelhřimovech pochází z roku 1317. Původně se tu nacházela ves Poruba ležící v Opavsku, jejíž jednu polovinu ve 3. čtvrtině 13. století kolonizoval Bruno ze Schauenburku a získala nový název. Druhá polovina náležela k Opavskému knížectví, od roku 1377 ke Krnovskému knížectví. Až do konce druhé světové války se jednalo o čistě sudetoněmeckou obec, v níž při sčítání lidu z 1. prosince 1930 žilo 217 obyvatel. Uvnitř katastru obce se původně nacházelo několik enkláv, náležejících až do 30. let 20. století k Pruskému Slezsku. Pro změnu jižně od potoka Hrozová se na pruské straně se nacházelo několik Pelhřimovských exkláv zděděných od bývalého Rakouska-Uherska. Na základě smlouvy mezi tehdejším Československem a Německem ze 31. ledna 1930 došlo ke vzájemné územní výměně a tím i k zániku těchto enkláv a exkláv, jakož i k úpravám hranice podél potoka Hrozová.

Za druhé světové války byla většina domů v obci těžce poškozena. Po válce došlo v červenci a srpnu 1946 k odsunu zdejšího sudetoněmeckého obyvatelstva. Od konce února 1946 přicházeli do obce noví osadníci z řad Slováků a později především z řad Volyňských Čechů.

 

Po Únoru 1948 rozhodlo ministerstvo vnitra z ideologických důvodů o zákazu zastavovat území do vzdálenosti 300 metrů od státní hranice a o ponechání stávajících domů k dožití. V letech 1949-1950 probíhala demolice obce. Součástí Slezských Rudoltic se dříve samostatná obec Pelhřimovy formálně stala 22. srpna 1951, ale již 2. února 1950 byla MNV Slezské Rudoltice předána agenda zdejší místní správní komise, která obec řídila od roku 1945. K další úpravě státní hranice Československa, která se dotkla katastru Pelhřimov, došlo při úpravě hranice s Polskem koncem 50. let. Tehdy se katastr Pelhřimov rozrostl o moderní parcely č. 877/2, 878 a 879. Jako část obce byly Pelhřimovy zrušeny k 1. lednu 1971[3]. Od té doby jsou jako základní sídelní jednotka součástí slezskorudoltické části Slezské Rudoltice.

 

Z původních 70 obytných domů se zde do současnosti zachovaly pouze dva obytné domy, užívané k rekreaci, jež mají čísla popisná 113 a 114. V roce 2013 přišlo hnutí Duha (od r. 2006 opravující místní kostel – VIZ níže) s iniciativou směřující k obnově Pelhřimov. V opravovaném kostele a kolem něj se v červenci 2014 konal hudební festival, který pořádal okruh lidí kolem kapely Bratři Orffové. Festival byl nominován jako počin roku v cenách Vinyla 2014.

Geografie

Bývalá ves leží v jihovýchodní části Zlatohorské vrchoviny podél potoka Hrozová.

Památky

V Pelhřimovech se nachází polorozbořený kostel svatého Jiří, který od roku 2001 opravuje Hnutí DUHA Jeseníky. Za hranicí leží na polské straně dvojče vesnice, která se nazývá Pielgrzymów, jež do roku 1742 náležela ke slezskému Krnovskému knížectví.
Zdroj:   wikipedie.org  a  kudyznudy.cz