Slezské Rudoltice
Obec Slezské Rudoltice (německy Rosswald) se nachází na Osoblažsku, v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji. Žije zde přes pět set obyvatel, ještě roku 2010 jich bylo 628. Vesnicemi Slezské Rudoltice, Amalín a Koberno prochází úzkokolejná trať Třemešná–Osoblaha. V obci působí TJ Slezské Rudoltice.
Hitosrie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1255. Původně se jednalo o dvě vsi, což je z dosud platného katastrálního členění místní části Slezské Rudoltice na Městys Rudoltice a Ves Rudoltice stále patrné. Přízvisko „Slezské“ však Rudoltice získaly až roku 1945 na základě rozhodnutí jazykové komise Slezské expozitury země Moravskoslezské , přestože celá obec patřila k tzv. Moravským enklávám ve Slezsku. Obec Slezské Rudoltice vznikla roku 1947 sloučením obcí Městysu Rudoltice a Vsi Rudoltice[4]. Dne 22. srpna 1951[5] byly ke Slezským Rudolticím připojeny dosavadní obce Nový Les, Pelhřimovy a Víno, roku 1964 byla k obci připojena též dosavadní obec Koberno[6]. Slezské Rudoltice (Městys Rudoltice) měly do roku 1954 status městyse
Obec Slezské Rudoltice sousedí na severovýchodě s Liptaní, na severozápadě s Bohušovem, na východě s Rusínem, na jihu s Polskem (gmina Głubczyce) a na západě s Městem Albrechticemi a Třemešnou. Od okresního města Bruntál je vzdálena 29 km a od krajského města Ostrava 60 km.
Geomorfologicky patří Slezské Rudoltice k provincii Česká vysočina, subprovincii Krkonošsko-jesenické (Sudetské), oblasti Jesenické (Východosudetské) (geomorfologický celek Zlatohorská vrchovina, podcelek Jindřichovská pahorkatina). Nejvyššími body obce jsou Obecní vrch (568 m n. m.) na hranici s Třemešnou a blízká Květnice (520 m n. m.), obě na katastru Nového Lesa.
Území Slezských Rudoltic patří do povodí Odry, resp. řeky Osoblahy. Hlavním tokem obce je potok Lužná tekoucí západovýchodním směrem, který dále pokračuje do Bohušova, kde ústí do Osoblahy. Jen místní část Pelhřimovy odvodňuje potok Trója (levý přítok Hrozové), který teče rovněž směrem ze západu na východ a tvoří státní hranici s Polskem.
Zdroj: wikpedie.cz