Historie železniční trati Šumperk - Petrov nad Desnou - Sobotín a Petrov nad Desnou - Kouty nad Desnou

Jak již název napovídá, historie železniční trati v povodí říčky Desná , respektive říčky Merta, se odvíjí ve dvou důležitých meznících.  

Prvním mezníkem bylo v době průmyslového rozvoje začátkem osmdesátých let 19. století vybudování tratě Zábřeh na Moravě - Šumperk - Sobotín. Z iniciativy bratří Kleinů (vlastníků významných železáren v Sobotíně) a dalších místních podnikatelů vznikl již v roce 1869 přípravný výbor budoucí akciové společnosti. Díky aktivitě tohoto výboru získala tato společnost brzy koncesi na provozování tratě Zábřeh na Moravě - Sobotín  a už v roce 1870 mohla být zahájena stavba tratě. Celá stavba byla dokončena v dalším roce a od 1. října 1871 byl zahájen pravidelný provoz na této trati o celkové délce 22,3 km. 
Z dobových záznamů vyplývá, že v roce 1872 jezdily na trati Zábřeh na Moravě (Hohenstadt) - Sobotín (Zeptau) dva páry smíšených vlaků (osobní + nákladní v jednom vlaku) denně. Celková doba jízdy v celém úseku činila 1 hodinu , 32 minut, přičemž čistá jízdní doba byla jen 40 minut. (Dnes trvá jízda vlaku v tomto úseku 38 minut, čistá jízdní doba je 32 minut.)  

Druhým mezníkem byla úspěšnost výstavby železniční tratě do Sobotína, která tak inspirovala i další průmyslníky a podnikatele v povodí Desné k založení akciové společnosti pro výstavbu odbočné trati Petrov nad Desnou (Petersdorf) - Kouty nad Desnou (Winkelsdorf). Po počátečních průtazích byla stavba tratě započata v roce 1903 a úsek 13,5 km dlouhý  byl dokončen již v následujícím roce. Pravidelný provoz na této části trati Petrov nad Desnou - Kouty nad Desnou  byl slavnostně zahájen 12. listopadu 1904 (podle jiného pramene už 4. listopadu 1904). Vlastní provoz zajišťovalo deset železničních zaměstnanců., z čehož  byli jeden strojvedoucí se zástupcem, dva průvodčí, čtyři přednostové ve stanicích Petrov nad Desnou, Velké Losiny, Loučná nad Desnou , Kouty nad Desnou, kde byl ještě jeden pomocník (tzv. pakr) a jeden traťmistr ve stanici Loučná nad Desnou.  

 
Z geodetického hlediska je zajímavé to, že ač se železniční stanice na konci trati jmenuje Kouty nad Desnou, stojí vlastně ještě na katastru obce Rejchartice a původně uvažovaná stanice měla stát až za soutokem říček Divoká a Hučivá Desná opodál, na skutečném území obce Kouty nad Desnou. 

 
Další zajímavostí je historka s reálným podkladem, jak stavba trati byla ve Velkých Losinách špatně vyměřena a v důsledku toho projížděl vlak stodolou. Proto musel každý vlak před vjezdem do stodoly sklopit komín. Tato historka téměř zlidověla a vztahovaly se k ní i satirické veršovánky a pohlednice. Ve skutečnosti však je pravdou, že během dlouhé přípravy a vyměřování trasy železnice, si jistý sedlák z Velkých Losin stačil postavit na svém pozemku stodolu. Když se na to při vlastní stavbě trati přišlo, bylo už pozdě a tak se trasa musela odklonit od původně uvažované trasy.   

 
Mezi hlavní akcionáře trati patřili podnikatelé, kteří se zabývali těžbou a zpracováním dřeva. Z jejich iniciativy vznikla taky ojedinělá technická zajímavost, kterou byla lesní železnice. Tato malá železnička umožňovala přesun poražených stromů z nepřístupných míst dolů, do údolí. Zde se již mohly mohutné kmeny buď zpracovávat na pile v Koutech, nebo nakládat na železniční nákladní vozy k další přepravě. Vozíky, naložené dřívím se spouštěly vlastní váhou dolů, kdežto nahoru vytahovali prázdné vozíky koně. Zbytky této stavby jsou ještě dnes patrné na svahu Černé Stráně. 

 

 

 
Po první světové válce zůstalo vlastnictví koutecké místní dráhy i nadále akciové společnosti, avšak provoz na ní již udržovaly Československé státní dráhy až do roku 1945, kdy vlastnictví dráhy přešlo do rukou státu. 

V období  první Československé republiky dosahovalo personální obsazení stanic již 16 osob ( v roce 1904 bez vlakových čet jen 6 železničních zřízenců). Pozdější částečné nahrazení parních lokomotiv motorovými vozy umožnila zkrátit jízdní doby až na 33 minut v úseku mezi Petrovem a Kouty (dnes 24 minut). Zvyšoval se i počet pravidelných párů vlaků v pracovní dny. Tak např. v roce 1923 jezdilo na tomto úseku 5 párů vlaků, v roce 1938 to již bylo 7 pravidelných párů vlaků. 

Závěr II. světové války se těžce podepsal na provozuschopnosti dráhy. Přesto však byl už v červnu 1945 zahájen provoz na první části trati Šumperk - Petrov nad Desnou (tehdy ještě s názvem Petrovice), pak postupně do Sobotína a do tří měsíců se jezdilo po celé trati do Koutů. 

Významným mezníkem v poválečné historii dráhy v povodí horských říček Desné a Merty bylo rozhodnutí o umístění stavby přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v horních partiích masivu Jeseníků. Proto bylo v letech 1977 - 1979 vybudována vlečka -  překladiště pro přepravu hromadných substrátů, jako byl písek a štěrk, na katastru obce Loučná nad Desnou. Právě pro nutnost přepravy nákladních vozů s velkou tonáží na stavbu přehrady byla celá trať zpevněna, včetně zásadní rekonstrukce mostů. Dá se tedy říci, že v období výstavby vodního díla v letech 1978 až 1996 zažila trať své nejslavnější období. 

Až do povodně v červenci roku 1997 zajišťovaly provozuschopnost železnice Československé, později jen České dráhy, státní podnik. Nepřetržité deště v období mezi 5. - 8. červencem 1997 však změnily katastrofálně podobu drážního tělesa, včetně mostů. Stav trati byl takový, že z rozhodnutí nadřízených orgánů na ministerstvu dopravy se nedoporučovala obnova trati a osobní přepravu měly do Sobotína a do Koutů plně nahradit autobusy. S tím se však nechtěli smířit ani občané, ani zástupci přepravců, kteří využívali služeb železnice k přepravě zboží. Složitou právní situaci pomohlo vyřešit v říjnu téhož roku až založení Svazku obcí údolí Desné, který tvořily obce v povodí Desné a Merty. Teprve pak se "hnuly ledy" a začaly přípravy k obnově trati. 

 
Trať pod názvem Železnice Desná byla postupně po etapách opravena a tak mohl být zahájen pravidelný provoz na úseku Šumperk - Sobotín dne  1. května 1998 vlaků. Na dalším úseku Petrov nad Desnou - Velké Losiny se začalo jezdit už 1. prosince téhož roku  a konečně na posledním úseku Velké Losiny - Kouty nad Desnou dne 30. května 1999. I když vlastně jako první oficiální vlak na tomto posledním opraveném úseku projel slavnostní parní vlak již v pátek, dne 28.5.1999. V sobotu  byla doprava znovu nahrazena autobusy a teprve v neděli 30.5.1999 od časných ranních hodin začaly jezdit vlaky pravidelně. Současně s obnovou trati bylo postupně vybudováno celkem pět nových zastávek. Rekonstruovány byly tři zastávky. Navíc v Koutech prošla staniční budova zcela zásadní přestavbou.  
 
Provozovatelem dráhy i dopravy byla Svazkem obcí údolí Desné vybrána firma, jež se zúčastnila obnovy tratě - Stavební obnova železnic a.s. Dne 1.10.2002 převzala provozování dopravy (vlaky) firma Connex Morava a.s., zatímco provozování dráhy (trať + organizace dopravy) převzala až na jaře následujícího roku 1.3.2005 šumperská firma SART - stavby a rekonstrukce a.s.. Vlastní provozování dopravy se od 1. května 2005 rozdělilo na dvě části: provozování osobní dopravy si ponechala společnost Connex Morava a.s. ( dnes Veolia Transport Morava a.s.), kdežto provozování nákladní dopravy přešlo na akciovou společnost České dráhy. 
Po poslední povodni byla rekonstruována nejen samotná trať s mosty, ale modernizací prošlo i zabezpečovací zařízení. V železniční stanici Petrov nad Desnou bylo instalováno nové zjednodušené zabezpečovací zařízení typu TEST s elektromotorickými přestavníky ( výhybky jsou pro jízdu vlaku přestavovány na dálku pomocí elektromotoru) , v dopravnách Velké Losiny a Kouty nad Desnou byly zabudovány samovratné výhybky (vlak si sám přestavuje výhybku do požadovaného směru). Velký počet  železničních přejezdů, chráněných světelným výstražným zařízením (celkem 15 na tratích ŽD) umožňuje pomocí počítačové techniky sledovat postupnou jízdu vlaku přes tyto přejezdy a do jisté míry tak nahrazuje nákladnou techniku na železničních koridorech. Poslední novinkou je instalace průmyslových kamer v železniční stanici Kouty nad Desnou, takže nejen výpravčí v Petrově, ale i zájemci z řad turistů, si budou  moci prohlédnout on line podmínky pro zimní i letní turistiku.  

Závěrem můžeme uvést a porovnat zajímavý údaj v počtu přepravených cestujících za rok. Tak zatímco ve druhém roce provozu celé tratě v roce 1905 bylo přepraveno celkem 63 tisíc cestujících, v roce 2004 bylo přepraveno téměř tři čtvrtě milionů cestujících. Dalším zajímavým údajem pro milovníky statistik je porovnání přepravených tun v nákladní přepravě po II. světové válce ( 22 tisíc tun roku 1949 v období budování republiky) a přepravených 23 tisíc tun v roce 2004 po poslední obnově provozu. 

Tento, poměrně stručný přehled historie koutecké a sobotínské trati nemůže být vyčerpávající. Zájemce o podrobnější informace odkazujeme na publikaci Zdeňka Gáby, vydanou ke 100. výročí trati Petrov nad Desnou - Kouty nad Desnou, popř. na průvodce historií obcemi Loučná nad Desnou a Kouty nad Desnou (autoři Jiří Mareček, Ing. Pavel Martínek a Stanislav Hošek).