Inkviziční tribunál

 

 

Inkviziční tribunál tvořený panskými úředníky v čele s hejtmanem, byli poslušným nástrojem, ovládaným podílnictvím na kořisti a strachem ze samotného Bobliga. Jehož úkolem nebylo obviněnému vinu dokázat, ale mučením vynutit přiznání. Mučícími nástroji byly - palečnice, španělské boty, skřipce a rozpálená železa ovládána popravčím mistrem Jakubem Hayem, zvaným „Jokl“. Náklady na procesy stále vzrůstaly a staly se tak pro vrchnost a zlověstného Bobliga příliš nákladnou záležitostí, což zapříčinilo, že se Boblig začal zaměřovat na zámožné občany z nedalekého Šumperka. Do roku 1696 tomuto strašlivému řádění padlo za oběť 52 žen a mužů ze Šumperka a dnešního Nového Malína. Bezesporu mezi nejstatečnější oběti patří šumperský děkan a farář Kryštof Alois Lautner. Tento muž byl považován za moudrého, vzdělaného a mezi šumperskými měšťany byl oblíben a vážen. Stal se však trnem v oku Bobligovi, neboť při svých kázání poukazoval na nesmyslnost celých procesů, jejichž problematiku prostudoval v knihách, které již o existenci čarodějnic a čarodějů vypovídaly. Snahy Bobliga zapojit Lautnera do procesů byly již při konfrontacích obětí ve Velkých Losinách. Zde kladl obžalovaným do úst výpovědi spojující Lautnera s čarodějnictvím, jeho účast na sabatech na Petrových kamenech, kde se jedlo, pilo, tancovalo a prováděly se nemravnosti. Tam prý také korunoval za čarodějnickou královnu manželku bývalého purkmistra Marii Sattlerovou, křtil děti ve jménu Satanově a znesvěcoval svaté hostie. Nebylo to nic nového, šlo o staré schéma z německých a slezských procesů, jen jména obviněných byla jiná.