Železnice na Jesenicku: Historie a Vývoj

Počátky železniční dopravy na jesenicku

Význam železnic pro spojení Moravy a Slezska s ostatními zeměmi byl obrovský, zejména Severní dráha císaře Ferdinanda, která do roku 1850 byla největší železnicí ve střední Evropě. V letech 1824 až 1841 se stavba železnic vyznačovala soukromým budováním a provozováním. Vznikaly zde konflikty mezi zastánci státních i soukromých drah. Stát rychle pochopil politický, hospodářský a strategický význam železnic a v prosinci 1841 převzal soukromé dráhy do svých rukou.

Zábřeh jako první železniční spojení

V této době získalo železniční spojení v našem kraji město Zábřeh, ležící na trati Olomoucko-Pražské dráhy, otevřené v roce 1845. Na další lokální dráhu si zájemci museli počkat více než čtvrt století, než bratři Kleinové získali koncesi. Moravská pohraniční dráha ze Šternberka přes Hanušovice do Dolní Lipky železnici Jesenicku sice přiblížila, ale nevyřešila problém spojení s průmyslovými centry.

Nutnost železniční sítě pro rozvoj regionu

Již v polovině 19. století se výstavba železnice stala nezbytností pro další rozvoj kraje. Oblast tehdejšího Jesenicka potřebovala spojení s rakouskou i německou železniční sítí, aby prosperovala, zejména hospodářsky. Důležitou roli hrál i rozvoj lázeňství a cestovního ruchu. Poptávka po produktech rostla a stávající transportní možnosti nestačily.

Kamenoprůmysl a tlak na železniční spojení

Kamenoprůmysl a vápenictví, hlavní průmyslová odvětví, dosud stačily tempu výroby. Doprava kamene formanskými povozy pokrývala poptávku, ale v 60. a 70. letech došlo k zásadnímu obratu. Zdlouhavá přeprava kamenných kvádrů přestávala uspokojovat zákazníky. Místní podnikatelé, podpořeni obavami z konkurence, usilovali o rychlou výstavbu železničních tratí.

Soukromá iniciativa a koncesní zákony

Již v 50. letech 19. století se kameničtí podnikatelé obrátili na státní orgány s žádostí o povolení stavby železnice. Nešlo jen o produkty kamenického průmyslu, ale i o obchod se dřevem, textilem, přepravu osob a paliva. V roce 1854 byl vydán nový koncesní zákon, který zvýhodnil soukromou železniční výstavbu. Stát předal akciovým společnostem vybudované i rozestavěné státní dráhy.

Plány a realizace trasy jeseníku

V roce 1864 moravský zemský sněm inicioval studii spojující Olomouc s německou železniční sítí. Bratři Kleinové navrhli železnici Zábřeh - Sobotín - Jeseník - Nisa, pro spojení Vídně s Berlínem, ale návrh neuspěl. Později se celou záležitostí zabývalo Konsorcium pro moravské zemské dráhy a projevily zájem místní komitéty z Jeseníku a Opavy. Po finančních problémech nakonec zvítězil návrh trasy z Jeseníku přes Dolní Lipovou do Glucholaz.

Rakouská společnost místních drah a dokončení stavby

Rakouská společnost místních drah získala koncesi 8. května 1880 a zavázala se k výstavbě trati z Hanušovic do Jeseníku, dále ke státní hranici a také k odbočkám do Bernartic a Velkých Kunětic. Stavba 58 km dlouhé trati byla zahájena 3. listopadu 1886. Provoz z Dolní Lipové do Glucholaz byl spuštěn 26. února 1888 a trať z Hanušovic do Dolní Lipové 1. října 1888.

Zestátnění železnic a ministerstvo železnic

Významnou roli hrály jednotlivé země a jejich výbory, které kryly výstavbu a provoz místních drah půjčkami. Od 7. ledna 1895 došlo k zestátnění železnic na Moravě. V roce 1896 došlo ke zřízení samostatného ministerstva železnic, které řídilo všechny železniční záležitosti. Stát převzal závazek postavit trať do Bernartic, který byl zakotven v mezistátní smlouvě mezi Rakouskem a Německem.

Závěrem a nesplněné plány

V roce 1896 byla otevřena místní dráha z Mikulovic do Zlatých Hor, zatímco plánovaná odbočka z Písečné do Velkých Kunětic zůstala jen navždy nesplněným snem. Železniční síť v Javornickém výběžku byla tímto dobudována, čímž se zlepšila doprava a podpořil se rozvoj regionu Jesenicka.